Tělová péče nejen pro citlivky s Weledou

Pěkný den Vám přeji,

venku se to poslední dobou tvářilo jako zelený podzim a člověka to nějak zarazilo v jeho téměř letním nadšení a plápolání,
tak aspoň byl čas usednout doma a napsat jednu recenzi. (Po té, co jsem zvítězila nad demoralizací z počasí)
Dneska to bude o tělovce - myslím, že péče na tělo už tady dlouho nebyla.
Tentokrát můžeme poděkovat zastoupení firmy Weleda.

Jak už to tak se mnou je, můj blog je místo, které si hájím a píšu si zde, o čem chci.
Není to prodejný plac na internetu. Svoje spolupráce si pečlivě vybírám.
Možná to zní nafoukaně, nevím, ale prostě píšu jen o tom, co mě opravdu zajímá
a věřím, že to bude zajímat i mé milé čtenářky.
Jsem taky čtenářka blogů a kolikrát bych plakala nad nezáživnými tématy v českém rybníčku....
Mám za tu dobu, co píšu blog, na nabídky spolupráce docela nároky.
Podstatou je milá komunikace (by člověk nevěřil, jak tohle zničí často hned první dojem z nabídky),
sortiment výrobků, které mě opravdu zajímají a v neposlední řadě možnost vybrat si sama, co chci testovat a o čem chci psát
(být blogerkou pro mě není povolání, ale svobodná zábava) a také možnost pravdivě ohodnotit výrobek nikoliv nějaká "jestliže".
Proto jsem s velkou radostí přijala nabídku na spolupráci od firmy Weleda, asi nemusím psát, že všechny moje nároky výše popsané tato spolupráce splňuje. A mě je ctí být oslovena.
A doufám, že výhody z ní poplynou i vám.

Z nabídky Weleda jsem si pro tentokrát vybrala jejich novinky z mandlové řady pro citlivou pleť.

Mandlový sprchový krém

Výrobky k testování mi přišly v době, kdy jsem válčila s dehydrovanou pletí po celé ploše.
Musím se ale přiznat k jedné pošetilosti. Pomohla jsem tomu, co se těla týče, i já sama.
Koupila jsem si, hnána touhou po příjemné vůni, (které Yves celkem umí) sprchový gel od Rochera
Zelený čaj.
Vůně nádherná, ale po několika použitích jsem si svoji už tak sušenkovou pleť totálně rozhodila.
Inu, nepoučitelná povrchnost, uznávám, ale poučila jsem se už, a nikdy více...

Mandlový sprchový krém mi byl sympatický hned svou konzistencí.
Oblíbila jsem si ještě před pokoušením panem Rocherem sprchové oleje, ale po nějaké době používání jsem seznala tuto formu, ne úplně ideální a přestala jsem být motivována používat je.
Nic proti olejům, miluju je, ale to patlání, příliš tekutá konzistence a špatné dávkování, chyběla mi ta hutnější konzistence sprchových gelů..

Tento sprchový krém má totiž konzistenci běžného sprcháče, ale bez toho odmašťovacího účinku.
Už to mi bohatě stačilo ke štěstí, když jsem zjistila, že jsem se po sprše "nezdrcla o dvě čísla", kůže nebyla napnutá a vysušená.
A pokud jste hravé a u přírodních produktů vám chybí to pěnění, tak věřte, že když si dáte tenhle umývací krémík na žínku, tak i napěníte - nikoliv vypěníte....
Ale čím mě naprosto tenhle sprcháč okouzlil, a vytěsnil tak veškeré tužby po nějakých voňavých Rocherech a dokonce i Radoxech, je VŮNĚ.
Lidi, jestli milujete jemnou nevtíravou vůni marcipánu - tohle je pro Vás.
Ta vůně nevydrží dlouho na těle, není ani taková, že byste měli pocit, že jste se tím marcipánem přejedli.
Ona vás jen tak marcipánově pohladí.
Nekecám, první, co moje teenage dcera atopik při testování ve sprše na mě křičela - to nááááhderně voní.
Takže spokojenost dvou ze dvou :-)
Myslím, že i pro maminky a malé děti bude tenhle sprchový krém velice příjemný a užitečný.
Tento a ostatní sprchové krémy od Weleda jsem teď viděla i v sortimentu drogerie DM (cca za 189 Kč).
Samozřejmě pokud máte bezproblémovou kůži a neřešíte citlivost či suchost a jiné nešvary, asi se vám nebude chtít dát tolik peněz a koupíte si něco obyč. Chápu.
Ale pro nás citlivky není sranda najít něco, co vyhovuje za dobrou cenu.
Většinou všechny produkty pro atopiky a citlivky šroubujou ceny hrozně vysoko.
Tato cena mi připadá adekvátní (ano, i v případě, že jsem za sprcháč tentokrát nezaplatila - mám vyzkoušeno a vím, že tu cenu za něj příště dám).
Ráda bych vyzkoušela i jiné "příchutě" s dcerou určitě neodoláme levanduli.
Ona totiž ta ani spotřeba není nijak divoká při vyšší ceně, stačí opravdu málo
 a člověk je umytý, však nerubu někde uhlí, že. :-)
Navíc oblíbila jsem si tyhle krémíky do sprchy i na cesty, Weleda totiž některé dělá i v mini balení (dostanete je koupit v dm drogerii), škoda, že zatím nemají mini tuhle mandličku.

Složení:

Nebudem si ale nic namlouvat, jenom sprcháč by mě nezachránil v mém boji s dehydratací.
Teprve dvojkombinace - sprchový krém a tělové mléko - mělo žádoucí účinky.

Mandlové tělové mléko pro citlivou pleť 

A jestli chcete vědět, jestli tak krásně marcipánově hladí jako sprcháč - tak ano!!!!!!!
Mléko má velice praktický dávkovač, díky Bohu a Weledě, že něco takového vymysleli.
Mlíčko je totiž opravdu docela tekuté, ale díky dávkovači prostě nebudete plýtvat.

A opět stačí párkrát nadávkovat a máte celé dospělé tělo namazané.
Skvěle se roztírá a vstřebává se, teprve u tohoto výrobku jsem zjistila, že nemusím na sebe nanést tunu "masti", aby tělo nebylo vysušené. Někdy je méně více s tou správnou formulí.
Pleť zůstává hydratovaná a hebká dlouho a to opravdu kvituji s povděkem.
Co se týče uklidnění citlivé kůže, zde vždycky testuju kůži na nohou po holení, pokud začne na mlíko reagovat, tak není tím, čím se zdá.
Zde marcipánové mlíko prošlo testem bez úhony.

Jako poslední tady máme novinku ze stejné řady - mandlový krém na ruce pro citlivou pleť.

Co se tohoto odvětví týče, tak se zase přiznám, že mi celkem bylo jedno, co používám na ruce, prostě co bylo doma
( ale naprosto pomíjím krémy ala chemkové silikonové "rukavice").
V zimě a při úklidu neskutečně oceňuju rakytníkovou indulonu - jinou ale nesnesu.
A pak jsem většinou používala třeba tělové máslo Alverde i na ruce atd.
Jediné, co jsem u krémů na ruce vyžadovala je, aby se dobře vstřebaly, především v práci, kde většinu času datluji na klávesnici
 a nechci ji mít umaštěnou, pochopitelně. (tady indulona nehrozí).
Především jsem ale dala krém k testování dceři. Která má ruce suché velice.
Ta si ho poprvé namazala a obě jsme byly nadšené -a vy už víte čím - nad pokojem se ještě dlouho vznášela vůně marcipánu. Jó!
Dcera zhodnotila krém tak, že ji dobře hydratuje a dělá hebké ruce. A je to tak.
Je to až s podivem, že i něco, co neobsahuje sameťáky silikony umí heboušké přírodní kouzla.
U krému nám ani tak nejde, aby vyléčil atopický ekzém.
Kdo je atopik ví, že je třeba prostě mazat a mazat.
Klasická otázka u nás doma: Už ses namazala?? No jó.....(odpověď)
Tento krém si klidně vezmu do práce, rychle se vstřebá, ale zas ne až tak bleskurychle, že máte pocit, že na rukách nemáte nic
(jako to třeba dělá jedna moje emulze od Balea, kterou právě v práci mám), sice můžete hned datlovat - ale taky můžete mazat furt imrvére a nic........
Tady hydratace zůstává, dokud si neumyjete ruce, že jo.
Ale výhradu bych měla - to balení.
Já jsem fakt někdy nešikovná a nemám moc ráda šroubovací obaly, především krémů na ruce,
(a že téměř všechny jsou šroubovací :-) většinou mi totiž někde uklouzne v namazaných rukách ten vršek a já ho pak musím někde lovit.
Už je to u mě folklór...:-), ale nic, co by mě odradilo od pořízení si krému pro sebe (přece jen tento nechám dceři, potřebuje ho víc).
Ale zase na druhou stranu, mám krémy na ruce, jejich šroubovací víčko je úplně mini a to je úplná zrada. Zde je přece jen větší objem víčka...

EDIT: Doplňující info o balení. Byla jsem totiž poučena, že tohle balení má svůj význam a svým způsobem mě to uvedlo k takovému retro zavzpomínání na dobu, kdy většina krémů byla v aluminiových tubách :-)
Aluminiové a šroubovací obaly se používají proto, že (narozdíl od běžných plastových tub a kelímků)
aluminiová tuba nepustí vzduch dovnitř, a tak je zajištěna optimální kvalita výrobku po celou dobu užívání.
:-D, což samozřejmě při užití přírodních ingrediencí má určitě své opodstatnění....
Krém je také v krabičce, stejně jako tělové mléko.
Bohužel jsem ji asi v záchvatu úklidu vyhodila,  jinak schovávám pro recenze, kdejakou krabku...
Složení si tedy opíšeme ze stránek Weleda, kde můžete krémík najít, ještě jsem nestihla zjistit, jestli je tato novinka včetně tělového mléka dostupná i v dm....
Složení:

voda, mandlový olej, alkohol, behenyl alkohol, glycerin, tapioka (maniokový škrob), cetearyl glukosid, karagenan, xantanová guma, kyselina mléčná, směs přírodních éterických olejů*

*z přírodních esenciálních olejů

Co Vy - používáte některé produkty od Weleda? Které jsou Vaše oblíbené?

Máte některý z těchto výrobků?

S eM v Choco Café "U Klimenta"

Pěkný den přeji,

dnes mám pro Vás recenzi provoněnou čokoládou.....
Po dlouhé době nebudu recenzovat kosmetiku, ale jeden podnik, kam jsem zavítala minulý týden během mého rychlopobytu v Praze.
Byl to jeden z těch intenzivních pobytů, kdy se toho snažím stihnout, co nejvíce. Převážně neúspěšně.
Přede mnou byly dvě jednání v bance, za mnou krátké focení v botanické (hodina a půl focení a člověk je vysílený).
Nutně jsem tedy potřebovala někde dobít baterky.
Měla jsem svůj malý itinerář, co chci stihnout, kam chci zajít, orientační body....ehm, moje itineráře jsou většinou utopie -
v jedné osobě se to nedá zvládnout (no nic, odložím si ho na příště).
Tentokrát jsem se pohybovala především v okruhu náměstí Republiky, a tak jsem si vyhlídla pár kaváren poblíž. Není to žádná sranda vybírat, je tady kavárna na kavárně.
Akorát se mnou je ta potíž, že nemám ráda přešlechtěné luxusní interiéry, kam se člověk pomalu bojí vstoupit a taky přeplněné prostory....
Hm, co najít v centru velkoměsta, aby to uspokojilo mé bohémské potřeby a potřebu oddechu?

Ačkoliv jsem to vůbec nečekala, musela jsem zvolat Heuréka, pač jsem takové místo našla na první dobrou....
A bylo to k neuvěření, že kousek od rušného náměstí Republiky a bláznivého Palladia.
Poodejdete o pár ulic a najednou máte pocit, že nejste vůbec v centru hlavního města.

Choco Caffé  U Klimenta se totiž nachází v Klimentské ulici, která je samo o sobě klidná a docela retro.
Než jsem došla po dlouhé ulici až ke kavárně-čokoládovně obdivovala jsem retro výlohy obchodů.
Z ulice kavárna vypadá nenápadně, ale ta VŮNĚ, ta vám napoví, že jste tu správně.
Najednou vkročíte do jiného světa.
Uvítá vás a pohladí nádherná vůně čokolády, obejme a už nepustí....
Interiér kavárny je v příjemném retro stylu, který poslední dobou frčí a tady se to prostě hodí.

Není to nic rustikálního, naopak příjemné městské retro - zdejší nábytek mi připomíná nábytek mé nebožky pratety....

A aby bylo jasno, že tady je třeba se zdržet - nasadí ještě silnější kalibr, k čtení nápojového a jídelního lístku vám božský (nikoliv Karel) Frankie Sinatra začne šeptat vyznání do ucha.
Tak jo, jsem lapena, ale co si vybrat??????
Původní záměr byl, že nutně potřebuju kapučíno, páč jsem ten den ještě neměla kávu (OMG!), ale přišlo mi to jako svatokrádež,
když jsem viděla nabídku luxusních čokolád v tekuté podobě ze všech koutů světa.
A navíc ta vůně!!!! Já miluju hořkou čokoládu a její vůni!
Oči mi šly šejdrem přitom výběru, ale nakonec jsem zvolila čokoládu z krajů, odkud mám i kávu nejraději - řekla jsem si, že na Kubě musí dělat stejně výbornou čokoládu jako kávu (mou oblíbenou Serrano), voňavou a sladkou, kořeněnou.
Já totiž nemám ráda nakyslé kávy...ani čokolády.
A je skvělé, že v menu přesně popíšou, která je nakyslá a která ne.
Takže volba byla jasná 70% Cuba, slibovala vyváženou hořkost a kořeněnost.

A protože dát si šálek pravé čokolády (nikoliv té instatní mejnstrímové) znamená velkou šupu energie - je to vlastně takový sladký hlavní chod - doplnila jsem pitný režim o džbánek ledového čaje z čerstvého zázvoru (neslazená vychlazená limonáda s citronem a zázvorem), což byla to osvěžující volba v jednom z prvních teplých dní "nad 25".
Personál byl příjemný a člověku ani nevadilo čekání - příprava pravé čokolády přece jen chvíli trvala.
Ono nachystat pseudo-instatní čokoládu nedá tolik práce, že jo.
Ale pravá čokoláda si žádá čas....a tady se prostě nespěchá.

Nemám ráda podniky, kde se mě neustále někdo ptá, co si dám dál a dává mi najevo, že jsem tady dočasně a stoly se musí "točit".
Tady to tak není, a když jsem měla potřebu o něco požádat, a dlouho nikdo k mému stolu nešel, no tak jsem se zvedla a zašla za milými děvčaty k baru....Ale upřímně, měla jsem opravdu radost, že mám svůj klid.

Čokoláda přistála na stole a  první lžička byl intenzivní náraz pro chuťové buňky.
Silná, hořká, kořeněná - plná chuť! Po pár lžičkách si mlsný jazyk na tu intenzitu zvykl a začal hledat další nuance v chuti čokolády - a čokoláda sládla na jazyku....Opravdový gurmánský zážitek.

Hm a vzhledem k tomu, že jsem si dala tuhle čokoládu v pravé poledne, tak to byl energeticky ekvivalent oběda :-), hlad jsem dostala až mnohem později, a na všechna ta jednání jsem měla spoustu energie.
Nicméně, pokud nemusíte přímo hořkou čokoládu, vyberete si i méně procentní, mléčné, sladké, nakyslé i kořeněné - jak je vašemu ctěnému jazyku libo.
V nabídce je také spousta domácích dezertů (a dostanete zde i regulérní jídlo k obědu !-).
Já si brousila zuby na domácí makronky a pralinky.
Jenže, jak jsem tam tak seděla nacpaná čokoládou a chladila se osvěžujícím čajem, nějak ke mě pořád chuť na další sladké nepřicházela.
Ale neochutnat něco ze zdejších dobrot, které se na mě usmívaly z podnosů??? To nepřicházelo v úvahu!
A tak jsem si sebou nechala zabalit dvě makronky a dvě pralinky.

A lepší makronky jsem ještě nejedla, a to na ně nejsem nijak zvlášť ujetá.
Navíc ty, co jsem jedla naposledy, ve mně zanechaly takový "indiferentní" pocit, že vlastně nevím, co na tom ostatní vidí...
Takže jsem byla docela zvědavá, jaké to bude tentokrát.
Ale tyto MAKRONKY mě nenechaly na pochybách.
Opět plná ovocná šťavnatá chuť, jemnost...áááách, lesní směs a jahody....
K tomu nádherně vytvarované pralinky samozřejmě z hořké čokolády ve tvaru srdce plněné želé - nic přeslazeného. Bože, snědla bych toho celé plato!!!!!!
No nic, pokochala jsem se ještě regálem plným čokolády, vůbec jsem nevěděla, kterou bych si vybrala -
ale něco si musím nechat i na příště (myslím, že zkusím i to kapučíno !).

A jestli mě nějaká domácí krásně balená čokoláda v regále hodně zaujala, tak to byla levandulová čokoláda.
Je třeba zdůraznit, že tohle je místo, kde se čokoláda opravdu vyrábí.
Když nakouknete do výlohy, tak uvidíte, jak se tabulky čokolády suší, hmmmmm.

Jestli jste tenhle čokoládový ráj ještě nenavšívili, doporučuju - s dětma, s mužem, s kamarádkou,
klidně i o samotě jako já - jakkoliv si vychutnejte zdejší atmosféru a vůni a chuť...
A protože čokoláda je návyková, pochybuju, že byste se nevrátili. Já se teda vrátím určitě.
Kdybych totiž nemusela na jednání, nekecám, sedím tam dodnes...opilá čokoládou :-)))

Kavárna v Klimentské je "pobočkou" Choco Café U Červené židle, kterou možná čokomilovníci pražští znají víc....
Najdete je na internetu ZDE.
A co Vy pražští i mimopražští znáte tuhle rodinnou čokoládovnu a kavárnu v jednom???
Jaké máte tipy na oblíbené pražské kavárny? Sem s nimi!!!!

Instantní polívka by eM

Hezký májový den Vám přeju,

Vy, co mě sledujete na Facebooku, už víte, že  dnešní článek nebude receptem na nějakou rychlou polívku, ale o tom, že jsem byla opět ukecána připojit se k další sociální síti - tentokrát je to Instagram.

Ano, poděkujme všem těm milým ukecávačkám v čele s Mitsuuko, která udělala ten hlavní něžný nátlak.
A když si i Enka pořídila Instagram - co já chudák mám potom dělat? :-).
No chudák určitě nejsem, těším mě velice Váš zájem o mé fotky.....
Se mnou je to tak, že sociálním sítím musím říct jedno velké díky za to, že můžu být v kontaktu se skvělýma lidma, kteří převážně bydlí daleko, proto nejvíce používám pana Messengera..., ale k ostatnímu sdílení se musím občas nutit - to přiznávám.
Je to taková schíza a zjišťuji, že už bude trvalá.
Jsou dny, kdy se ráda socializuju a jsou dny, kdy potřebuju vypnout ten blikající monitor či svítící mobil a být asociál.
Abych totiž mohla něco tvořit, nemůžu neustále něco sdílet - tyto dvě věci se prostě vylučují.
Nejdřív něco tvořím o samotě bez sítí a jiných lidí, pohroužená do sebe.... ale potom jsem ráda, když se můžu s ostatními podělit....
Naposledy jsem si to uvědomila o prodlouženém víkendu, když mě už stíhala únava ze všeho a já se nakonec léčila tím, že jsem na tři dny nesáhla na počítač ani nezapnula wifi.
Byl to balzám pro moji unavenou duši, která nebyla schopna vůbec nic absorbovat, natož cokoliv vydávat ze sebe.....
V tomto případě i tvorba jede tak trochu na autopilota - tvořím podvědomě, ale ne cíleně, prostě fotím kolem sebe, co mě zaujme a buď to vyjde nebo ne...

Taky se mi stala nová radostná událost, což je velký důvod dát sem opět pár fotek, protože ne každý má instagram (anebo ano???).
A jaká může být radostnější událost, pro někoho, kdo podlehl vášni z focení než pořízení nového upgradovaného foťáku....
Já opravdu nejsem z těch, co fotí mobilem.
Takže si asi dovede představit, že můj instagram v mobilu je trochu legrace - protože fotky, které chci sdílet, jsou převážně focené mou zrcadlovkou a pak je "tahám" do mobilu.
Proto ani na instagramu nebudu dnes a denně a fotit, kde zrovna piju kafe...
Moje nová láska se jmenuje Olympus PEN EPL-5 Double Zoom Kit, mirrorless zrcadlovka.

Jeho předchůdce, můj první červený foťák PEN EPL-2, způsobil, že jsem se do těhle third/four zrcadlovek zamilovala.

A je zajímavé momentálně sledovat ta vylepšení, v čem se foťáky od sebe liší.
Plánuju se z téhle velké lásky taky jednou vypsat v podobě takové "holčičí" recenze a srovnávačky.
Hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla pro Olympus bylo hlavně, že tato zrcadlovka je malá - nikdy jsem nechtěla chodit s obřím "tělem" foťáku.
Svého Olyho dám prostě do kabelky, zatím se mi totiž nechce ani nosit brašnu - jsem taková fotografka inkognito :-).
A nový Oly je ještě menší než jeho brácha, ale je technologicky nadupaný - prostě malej, ale šikovnej...
Proto jsem zatím ani nepostoupila do dalšího levelu koupit si pravou zrcadlovku, protože moje cesta by opět vedla do Olympusu a k jeho zrcadlovce OMD.
A proč kupovat zrcadlovku, když můj nový PEN už má snímač z OMD za mnohem krásnější cenu....!-)
Tak už dost keců a jdeme mrknout na nějaké ty fotky.....
Ať se Vám líbí.

 v květnu jsem ve svém živlu 

 Petr má od jara klíč :-)

 parádní úlovek teleobjektivem hned první den s novým foťákem,

sojka si mě hlídala a já byla nadšená, že ji můžu fotit i na tu dálku

Možná jste si někteří všimli, že můj druhý blog o tvorbě změnil identitu  a svou adresu, takže už ho nenajdete na původní adrese, ale zde na dreamdecorcz.blogspot.cz

A co Vy a Instagram? Vaříte instantně? Koho rádi na instagramu sledujete?